Iva a Květa Jurásková

Raw for you

Jedno jediné rozhodnutí dokáže zásadně změnit celý váš život, aniž byste to předem tušili. Přesně to se stalo Ivě a Květě, které si chtěly dopřát příjemně dlouhou dovolenou. Vzdaly se skvělých zaměstnání a odjely na sedm měsíců na Zanzibar, kde objevily zcela nový životní styl – raw. Nevařená strava z čerstvých surovin viditelně prospívala jejich zdraví a ony ji dokonale propadly.

Když se vracely do Prahy, bylo jasné, že rozjedou vlastní podnik se syrovými pokrmy: „První rok chodili lidé nedůvěřivě, s podezíravými otázkami. Teď už je to jinak. Osvěta je obrovská, pojem raw food zná téměř každý.

Spousta lidí se vzdává masa, přechází na lehčí stravu a k nám si chodí pro radu. Dokonce si doma připravují naše recepty. Je to milé. Zákazníci o nás ví vše, známe se dobře. “ říká spokojená majitelka příjemného bistra.

Jindřich Fialka

Q Designers

„Lidé si nechtějí kupovat čisté svědomí pomocí výrobků, které vypadají recyklovaně, chtějí krásné věci, které fungují a vyřeší jim problém,“ říká Jindra Fialka, který to díky recyklaci dotáhl až na Expo do Milána. Fialka se svým týmem vyrábí designové kousky z průmyslového odpadu, v portfoliu mají náušnice z klavíru nebo světla z dopravních značek.

V nedávné době se z mladých nadšenců etablovalo profesionální designérské studio: „Na zakázku děláme experimentální vývoj produktů pro startupisty nebo výrobce. Také dodáváme produkty na klíč pro velké firmy. Základní idea je ale stejná, plýtvat materiálem nejde do nekonečna,“ dodává úspěšný podnikatel.

Šárka Škodová

Play Wisely

„Nemluvně je nepopsaná tabule a čím dříve s ním začnete pracovat, tím lépe,“ říká Šárka Škodová, zakladatelka centra chytrého hraní v Plzni. Metoda chytrého hraní – PlayWisely – byla vyvinuta, aby zajistila dětem všestranný rozvoj. „Rodiče sportovci mají přirozenou tendenci s ratolestmi sportovat, a to je v pořádku.

Ale co když se dítě časem rozhodne, že chce spíš malovat?“, ptá Šárka Škodová a dodává: „Proto je tady PlayWisely. Cílenými aktivitami připravíme dětský mozek tak, aby kdykoli mohl začít s neznámými činnostmi.“ Metoda je vhodná i pro děti se speciálními potřebami, kterým pomáhá překonat různá omezení.

I to je důvod, proč majitelka centrum provozuje: „Největší motivací je pro mě poděkování, když vám nadšení rodiče řeknou, že jste jim dala novou šanci, protože nedoufali, že u jejich potomka nastane progres. Děti respektujeme a motivujeme. Je to práce, která mě uspokojuje.“

Petr Hanzel

Bez obalu

Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli si domů ze supermarketu musíte nosit s potravinami tolik plastového odpadu? Petr Hanzel ano a zjistil, že to vlastně nutné není.

Proto otevřel první obchod v duchu zero waste konceptu: „Líbí se mi, že obchod bez reklam vypadá krásně a zároveň nevytváří žádnou spoušť a lidé mohou i ušetřit.“ A na to zákazníci slyší, denně jich sem přijde víc, než malý obchůdek pojme.

Nejen proto plánuje sympatický majitel Bez obalu stěhování do většího: „Chceme otevřít první skutečně bezodpadovou prodejnu, kde bychom rádi nabízeli i přírodní kosmetiku a krmivo pro domácí mazlíčky.“

Otázka č.
01

Co pro vás bylo rozhodujícím impulsem, díky kterému jste se pustila do podnikání?

Určitě moje zkušenost z předchozích zaměstnání, kdy jsem nejprve pracovala ve velké české rodinné firmě a pak jsem přestoupila do americké nadnárodní korporace. V prostředí open office mi došlo, že takhle svůj čas už trávit nechci. Bylo to pro mě absolutně nemotivační, neinspirativní a bez náboje, spíš mě to vysávalo. Prostě jsem najednou věděla, že už se nechci nechat zaměstnávat a že se postavím na vlastní nohy. A také náš sedmiměsíční pobyt na Zanzibaru, kde 90 % našeho jídelníčku tvořilo čerstvé ovoce a zelenina. Zjistila jsem, že tento způsob stravování je pro nás nejpřirozenější a má přímo blahodárné účinky. Chtěla jsem se takto stravovat i nadále, po našem návratu, a předávat to i ostatním lidem.

Otázka č.
01

Co pro vás bylo rozhodujícím impulsem, díky kterému jste se pustil do podnikání?

Myslím, že jsem to v sobě měl vždycky. Už na základní škole jsem pomáhal v ateliéru malíře a sochaře Honzy Brabence a naučil se, že je možné tvořit a prodávat vlastní věci v galeriích. Nějak se mi podařilo vytvořit dvě šperkařské značky a začít se účastnit designérských akcí ještě jako teenager. Z dnešního pohledu to byl naprostý amatérismus, ale spoustu mě to naučilo – třeba že dělat věci napůl je k ničemu, nebo že se opravdu hodí umět požádat o radu někoho staršího a zkušenějšího.

Otázka č.
01

Co pro vás bylo rozhodujícím impulsem, díky kterému jste se pustila do podnikání?

Podnikat jsem začala na základě osobního uvědomění. V rodině máme hendikepovanou holčičku, která chodila na PlayWisely v Karlových Varech. Měla jsem možnost sledovat, jak roste, jak velké dělá pokroky, a díky tomu jsem si uvědomila, že až jednou budu mít děti, že na to s nimi prostě musím chodit. No, a když došlo na věc a narodil se nejstarší syn, zjistila jsem, že v Plzni PlayWisely nemáme! A to byl ten moment, kdy jsem si řekla, že jestli něčemu skutečně věřím a chci tomu věnovat čas, tak tohle je ono.

Otázka č.
01

Co pro vás bylo rozhodujícím impulsem, díky kterému jste se pustil do podnikání?

Hlavní motivací pro nás bylo zjištění, že náš zamýšlený projekt má smysl a že je možné ho překlopit do funkčního podnikání. Tomu předcházel objev nové formy prodeje, který u nás do té doby nebyl praktikován a touha vyzkoušet, zda by v našich podmínkách mohl fungovat. Hodně nás také nakopla účast v soutěži Impact Awards, jíž jsme prošli až do mezinárodního finále.

Otázka č.
02

S jakými reakcemi okolí jste se nejčastěji setkávala ještě předtím, než jste se do podnikání pustila, a s jakými potom?

Myslím, že mi dost pomohlo, že jsme tehdy byli tak trochu odříznutí na Zanzibaru a nemohli to s okolím úplně konzultovat. Je mi totiž úplně jasné, jaké by byly reakce: jestli jsem se náhodou nezbláznila, že chci otevírat něco svého, navíc v oblasti raw food. I přesto, že jsem vystudovala mezinárodní vztahy na UK, jsem pochopila, že raw food je pro mě, i pro mnoho dalších lidí, správná cesta, a co bylo úplně nejdůležitější – měla jsem podporu rodiny. Ještě během prvního roku po otevření bistra jsem se často setkávala s názorem, že raw food je jenom trendem a že za čas odezní. Dnes už podnikáme třetím rokem a „trend“ vitariánství a veganství je stále vzrůstající. Naši zákazníci velmi oceňují, že si u nás mohou koupit kvalitní jídlo plné živin, bez lepku, přidaného cukru a chemie. Mnoho dalších podobných alternativ na trhu totiž není.

Otázka č.
02

S jakými reakcemi okolí jste se nejčastěji setkával ještě předtím, než jste se do podnikání pustil, a s jakými potom?

Nejdřív s pochybnostmi. Začínali jsme totiž před třemi lety s myšlenkou “Pojďme dělat hezké věci z odpadu”, což zní bláhově a těžko se to vysvětluje. Myslím, že lidi prostě nevěřili, že je možné vyrábět dobré a hezké věci s odpuštěním z bordelu. Když se řekne odpad, každý si totiž představí ošklivou hnijící skládku, pak se není čemu divit. Přitom průmyslový odpad můžou být krásné materiály, ale trvalo nám hrozně dlouho, skoro rok, než jsme mohli ukázat první hotové věci.  Pak to ale najednou byla velká věc. Design z odpadu se stal tématem. Začaly vycházet články, objevovat se fotky a účastnili jsme jedné soutěže za druhou. A už to jelo.

Otázka č.
02

S jakými reakcemi okolí jste se nejčastěji setkávala ještě předtím, než jste se do podnikání pustila, a s jakými potom?

V podstatě každý kromě mého muže mě od toho zrazoval. Synovi byl tehdy rok, takže pro každého bylo asi tak trochu nepřípustné, že bych s tak malým dítětem mohla začít podnikat. Častou reakcí také bylo to, že PlayWisely je u nás nové, že ho tady nikdo nezná a že lidi nepřesvědčím o tom, jak moc je dětem prospěšné. Ovšem, že by pak, co se mi začalo dařit, někdo z nich přiznal, že se mýlil, zrovna říci nemohu, i když bych ráda.

Otázka č.
02

S jakými reakcemi okolí jste se nejčastěji setkával ještě předtím, než jste se do podnikání pustil, a s jakými potom?

V drtivé většině jsem se setkával s projevy nadšení a jisté euforie, že to dokážeme. Všichni kolem nám fandili. Zjištění, že to má smysl a že se vydáváme správnou cestou, nám vlilo hodně krve do žil. A musím říct, že pozitivní reakce k nám stále přicházejí. Samozřejmě se setkáváme i s negativními komentáři. Ty se ale objevují především v anonymních online diskuzích a těmi skutečně nehodláme ztrácet čas.

Otázka č.
03

Z čeho jste měla největší obavy, než jste se do podnikání pustila?

To považuji za další výhodu, že jsme vlastně neměli vůbec čas nad tím nějak dlouze přemýšlet. Mimochodem jsem něco podobného už zažila, když jsem o jednom podnikatelském záměru kdysi jednala s kamarádkou. Ona ihned řekla, že do toho se mnou půjde, ale současně začaly vystupovat všechny ty pochybnosti typu – a půjde to vůbec, budeme mít za dva měsíce na nájem a podobně. Bylo mi jasné, že s takovým přístupem to prostě jít nemůže. Tentokrát to ale bylo od začátku něco zcela jiného. Ani na vteřinu jsme nezapochybovali, že by to mohlo nevyjít. Raw food se stal našim životním stylem a funguje tak dokonale, že jsem neměla nejmenší obavy, že by podnikání v tomto směru mohlo ne-uspět.

Otázka č.
03

Z čeho jste měl největší obavy, než jste se do podnikání pustil?

Jako správný naivní startupista jsem stoprocentně věřil tomu, co chci dělat, a skočil do toho po hlavě, takže na obavy nebyl čas. Na druhou stranu to ale vidím tak, že v zásadě každý nápad může uspět nebo selhat a já jako podnikatel se můžu rozhodnout, jestli v danou chvíli pokračovat, nebo skončit a začít něco jiného. Tak proč nějaké obavy?

Otázka č.
03

Z čeho jste měla největší obavy, než jste se do podnikání pustila?

Největší obavy jsem měla z toho, že to nevyjde, že to prostě nezvládnu. Přece jen jsem do toho vložila nemalé prostředky, které mi půjčila rodina. Stále mě doprovázely obavy, že se naplní předpovědi těch, kteří mě zrazovali. Prostě se bála, že selžu a budu muset sama sobě přiznat prohru.

Otázka č.
03

Z čeho jste měl největší obavy, než jste se do podnikání pustil?

Často jsem se ptal sám sebe, jestli na to vůbec mám, jestli jsem podnikatelský typ a zda mám potřebné schopnosti. Nepatřím zrovna k těm, kteří používají ostré lokty, s nimiž se čas od času v našem byznysu setkávám. My jdeme svojí vlastní cestou, na níž jsou na prvních místech kvalita, lidskost a empatie. Sice to není zrovna ten nejrychlejší způsob, ale jsem přesvědčen o tom, že takto budujeme podnikání na skutečně zdravých základech.

Otázka č.
04

Jaká byla nejlepší rada, kterou jste v začátcích dostala?

Nikdo v našem okolí nedělal něco podobného, takže se vlastně ani nebylo s kým moc radit. Spíše jsem měla informace od jednoho vzdáleného zdroje, že podnikání v jídle je vůbec to nejhorší, co může být. Tak jsem se radila především s internetem, kde jsem zjišťovala, co všechno budu potřebovat a co a jak zařídit.

Otázka č.
04

Jaká byla nejlepší rada, kterou jste v začátcích dostal?

Zásadní byla hned první rada od Davida Brady, kterého jsem se šel zeptat, jestli to celé vůbec má smysl. Přinesl jsem čmáranici, on se na ní podíval a povídá: Jo, tohle může fungovat. Já bych do toho šel. V tu chvíli jsem se rozhodnul. A pak mi hodně pomohly rady týkající se počátečního investování od Zdeňka Rudolského. Prostředků jsem měl do začátku málo – v podstatě to byly peníze ze stavebního spoření a z toho, co jsem ještě na škole utržil za design. Dneska mám pocit, že by člověk neměl začínat se spoustou peněz, protože stejně neví, co s nimi má dělat.

Otázka č.
04

Jaká byla nejlepší rada, kterou jste v začátcích dostala?

Jednu z velmi dobrých rad, kterých se dodnes držím a ráda, mi dal můj muž. Já jsem totiž taková, že když mi přijde třeba e-mail, musím ho vyřešit hned. A on mi často říkal: „Nech to uležet.“ Takže pokud to jde, nechávám důležitá rozhodnutí uležet, a to mi pomáhá je rozhodnout správně. Nevyplácí se řešit věci v nějaké emoční vlně.

Otázka č.
04

Jaká byla nejlepší rada, kterou jste v začátcích dostal?

Ono těch rad bylo víc. Já jsem se ale držel vlastního přesvědčení, které mi říká, že na startu si musím pořádně zmapovat situaci. Zeptat se, zda můj projekt odpovídá na nějaký reálný problém. Následně si udělat kvalitní rešerši, jakými způsoby ho lze řešit. Podívat se například do zahraničí, jestli tam náhodou něco podobného už nefunguje, a pokud ano, tak to efektivně přenést do našich podmínek a případně inovovat. Není totiž vždy potřeba vydávat se úplně novou cestou.

Otázka č.
05

Udělala byste z dnešního pohledu na začátku něco jinak?

Určitě bych zvolila jinou lokaci. Člověk ale začínal od nuly, nebylo možné otevřít si provozovnu hned v centru. Chtělo to přirozený vývoj, získat jistotu a poznat svoje hranice. Myslím si, že začátek prostě měl být takový, jaký byl. Takže těžko říct, jestli bych něco udělala jinak.

Otázka č.
05

Udělal byste z dnešního pohledu na začátku něco jinak?

Nic. Každé rozhodnutí, které učiníte, je v danou chvíli a za daných okolností to nejlepší, které můžete udělat. Samozřejmě že bych zpětně mohl racionalizovat spoustu věcí, například jsem určitě mohl investovat do něčeho jiného. Tehdy jsem to ale prostě nevěděl.

Otázka č.
05

Udělala byste z dnešního pohledu v začátcích něco jinak?

Já bych asi nic neměnila. I když jsem možná udělala něco, čeho jsem později litovala, tak mě to dovedlo až k tomu, co jsem udělala dobře. Věřím zkrátka tomu, že všechno se děje z určitého důvodu, že všechno je tak, jak má být.

Otázka č.
05

Udělal byste z dnešního pohledu na začátku něco jinak?

To je hodně dobrá otázka, kterou hodně řeším. Nejsem úplně typ podnikatele - manažera. Jsem spíš kreativní typ. Asi jo, asi bych do toho šel, ale upravil bych trošku role. Nebyl bych ředitel, dělal bych jen tu kreativní činnost a manažerování bych přenechal někomu jinému.

Otázka č.
06

Jaké zkušenosti jste získala díky podnikání?

Je to osvobozující a naplňující. Díky tomu jsme poznali spoustu zajímavých lidí, které bychom jinak nepoznali. Celá řada našich zákazníků se stala našimi přáteli, se kterými se vídáme i mimo bistro. Asi je to těžko srovnatelné s jiným oborem, tady se to prostě všechno propojuje dohromady. Raw food je úzce spjatý s ekologií, udržitelným i osobním rozvojem, podporou lokálních pěstitelů bez chemie a etikou.

Otázka č.
06

Jaké zkušenosti jste získal díky podnikání?

Naučil jsem se, že příběh je silnější než skutečnost. Když bych lidem říkal, že jejich světlo je vyrobeno z retro reflexních fólií, které zbyly z průmyslové výroby dopravního značení, tak se vsadím, že nic neprodám. Když jim ale řeknu, že děláme světla z dopravních značek, tak už je to příběh, který funguje. A potom také rčení "sales first". Vždycky je potřeba si uvědomit, že nejdřív potřebujete prodávat a teprve potom řešit ostatní. Často se bohužel stává to, že lidi něco půl roku vymýšlí a vyrábí a teprve potom zjistí, že to nemůžou prodat. A jedno bych rád vypíchnul: Nemá smysl se snažit o malé věci, ale jen o ty velké a nejšílenější. Ony se sice pak v procesu o něco umenší, ale v důsledku jsou pořád zatraceně velké. :)

Otázka č.
06

Jaké zkušenosti jste získala díky podnikání?

Má největší zkušenost je ta, že podnikat lze, že se člověk nesmí nechat odradit a svůj nápad prostě realizovat, kousek po kousku. Jinak zkušeností je v podnikání celá řada. Pro mě je ohromně přínosné vidět všechny detaily a souvislosti zároveň. Teď, když si moji známí stěžují na svoje šéfy, už ty jejich šéfy sem tam tak trochu bráním. Pro zaměstnance může být těžké a někdy i nemožné vidět v souvislostech to, co vidí jeho nadřízený. Tedy za další největší zkušenost bych označila tu možnost mít ucelený pohled na fungování firmy. A myslím si, že i kdybych jednou s podnikáním skončila, tak skutečnost, že dokážu vidět i druhou stranu mince, bude moje velká výhoda.

Otázka č.
06

Jaké zkušenosti jste získal díky podnikání?

Uvědomil jsem si, jak důležité je umět dobře nakládat s časem neboli zvládat time management. Zpočátku jsem všem říkal ano, do všeho jsem chtěl jít a s každým spolupracovat. To ale není dlouhodobě možné. Ať chcete, nebo ne, kapacity každého z nás jsou omezené. Proto je tak důležité umět se rozhodovat a určovat priority. Dokonce bych se nebál říct, že to je vůbec to nejtěžší a vlastně se to učím každý den.

Otázka č.
07

Kdy jste poprvé pocítila, že se vaše podnikání skutečně rozjelo, že vám v žilách koluje nová krev?

To bylo už na samém prvopočátku, ještě na Zanzibaru. Při procházkách po pláži při západu slunce, když jsme pojídali jenom ovoce a zeleninu, už jsme cítili, že máme v žilách novou krev.

Otázka č.
07

Kdy jste poprvé pocítil, že se vaše podnikání skutečně rozjelo, že vám v žilách koluje nová krev?

Asi úplně na začátku. V prvním měsíci jsem potkal na 50 designérů a navštívil asi třicet firem a většina na spolupráci kývla. Všechno šlo děsně rychle a tak nějak samo. Přesně si pamatuju ten pocit – najednou prostě víte, že to je ono. Že konečně děláte to, co byste v životě měli dělat.

Otázka č.
07

Kdy jste poprvé pocítila, že se vaše podnikání skutečně rozjelo, že vám v žilách koluje nová krev?

Ještě nikdy. Asi bych měla, co? Výhrou v Živnostníkovi roku jsem se symbolicky přehoupla z toho „šmudlání na koleni“ na vyšší stupeň. To byl moment, kdy jsem si vlastně uvědomila, že skutečně dělám to, co chci, a že to dělám dobře.

Otázka č.
07

Kdy jste poprvé pocítil, že se vaše podnikání skutečně rozjelo, že vám v žilách koluje nová krev?

Myslím, že to bylo v moment, kdy jsme si pronajali prostor. To už je něco, co vás zavazuje. Řešíte smlouvu, chodíte na úřady nebo se potýkáte se sousedy, kteří vám úplně nefandí. Předtím, nazývám to komunitní fází, jsme si leccos prominuli. To ale najednou přestalo stačit, bylo potřeba zařadit vyšší rychlost.

KOLUJE VÁM V ŽILÁCH NOVÁ KREV?

Ozvěte se nám! Na váš projekt vám půjčíme až 650 000 Kč.

Špatný formát
Špatný formát telefonního čísla

Odesílám

Děkujeme za váš zájem a kontaktní údaje.

Budeme vás kontaktovat co nejdříve.

Zavřít

Nastartujte se s Firemním úvěrem Startup od České spořitelny!

o úvěru

Co takhle podnikatelské tipy a triky nejen pro rozjezd ?

Rady k podnikání
Iva a Květa Jurásková
Jindřich Fialka
Šárka Škodová
Petr Hanzel